ÚVOD       HISTORIE       PROHLÍDKY       KULTURA       FOTOGRAFIE       KKOS       OKOLÍ       INDEX

 

Prohlídková trasa II. - zámecký charakter

I. expozice historie Benediktinů

Historie benediktinského řádu se začala psát počátkem 6. století na území Itálie, jihovýchodně od Říma v místě zvaném Monte Cassino. Zde založil dodnes proslulou stavbu jeden ze současných evropských patronů, Benedikt z Nursie. Po dostavění kláštera v roce 529 zde rozvíjelo činnost nejstarší mnišské společenství podle 73 článků regule, kterou Benedikt sepsal. Do dějin vstoupila pod názvem „Regula Benedicti“. Od 7. století se Benediktovo učení rozšířilo po celé západní a částečně i střední Evropě, odtud pak Benediktova přízviska – „otec západního mnišství“ či „stavitel křesťanského Západu“. Do českého křesťanského knížectví vstoupili podle historických záznamů první benediktini, resp. benediktinky v roce 973 založením kláštera svatého Jiří na Pražském hradě. Nejstarší mužský benediktinský klášter byl založen o 20 let později v Břevnově za přispění českého patrona biskupa sv. Vojtěcha a do husitské doby již benediktini v českých zemích spravovali dvě desítky opatství s řadou probošství. Ojedinělý byl zpočátku sázavský klášter, v němž se pod vedením opata Prokopa uplatňovala slovanská (nikoli latinská) liturgie (= bohoslužby). Řada původně benediktinských klášterů byla od 12. století převzata cisterciáky nebo premonstráty. Za husitských válek některé kláštery zanikly a po zrušení dalších benediktinských opatství v době josefínské zbyly na přelomu 19. a 20. století v českých zemích pouhé 4 kláštery. Ty pak násilně zanikly se všemi ostatními kláštery v  roce 1950. V současnosti funguje v České republice znovuobnovený benediktinský klášter v Břevnově. Kladrubský klášter patrně vznikl jako devátý v naší zemi přičiněním knížete Vladislava I., jenž zde nalezl i místo svého posledního odpočinku. Mniši v duchu řádového hesla „Modli se a pracuj“ věnovali pozornost hospodářskému rozvoji celého svého území. Při klášteře např. fungovala stavební huť, jejíž činnost dodnes připomíná m.j. románská věž kostela ve Svojšíně. Kromě benediktinských představených se Kladruby, jako jediné církevní městečko na Tachovsku, těšily přízni panovníků, kteří jim udělovali významná privilegia. Zrušení kláštera znamenalo pro široký region ztrátu duchovní, hospodářskou a zejména kulturní.

II. expozice sv. Jana Nepomuckého

Jednou z událostí, která zásadně ovlivnila dějiny kladrubského kláštera, byl spor mezi církví (zastoupenou pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna) a světskou mocí (představovanou králem Václavem IV.). Na konci 14. století totiž v Kladrubech zemřel opat Racek a král, veden obavou ze zvětšující se moci pražského arcibiskupa, mínil odtrhnout od pražské diecéze její západní díl a zřídit nové biskupství v Kladrubech. Arcibiskup Jenštejn však povolil volbu nového opata a generální vikář Jan z Pomuku r. 1393 volbu potvrdil. Před královským hněvem pak Jan z Jenštejna uprchl z Prahy (od krále měl slíbeno utopení) a oběťmi sporu nejvyšších autorit se stali tři nižší úředníci. Kruté mučení, kterého se údajně aktivně zúčastnil i sám král, nepřežil doktor Jan z Pomuku. Okolo 9. hodiny večerní 20. března 1393 bylo již mrtvé tělo pozdějšího světce svrženo z mostu do Vltavy. Po třech letech pak nalezla nešťastná oběť politické nevraživosti místo posledního odpočinku v chrámu sv. Víta a stala se předmětem úcty národa. Podle dobových kronikářských záznamů se v následujících 60 letech po Janově smrti navíc vytvořila legenda, podle níž bylo příčinou smrti zachování zpovědního tajemství. Jan z Pomuku byl totiž zpovědníkem královny Žofie. Navzdory šířící se úctě, která překročila i hranice země, došlo teprve v roce 1721 k prohlášení Jana z Pomuku za blahoslaveného a v roce 1729 pak za svatého. Svátek tohoto nejčastěji vypodobňovaného národního světce se slaví 16. května. Jan Nepomucký (tj. pocházející z ne-Pomuku, čili z domu za hradbami města) náleží mezi české zemské patrony a současně je vzýván jako patron kněží, zpovědníků, mostů, lodníků, vorařů, mlynářů, proti pomluvám, za mlčenlivost, za zpovědní tajemství, proti nebezpečí vody. V mezinárodním měřítku pak vystupuje jako 2. patron jezuitského řádu (od 1730), spolupatron Mnichova a 2. zemský patron Bavorska.  

Expozice zpodobenin Jana Nepomuckého instalovaná v kladrubském klášteře chce návštěvníkům přiblížit oblíbenost světce-mučedníka, která se projevila nejen v uměleckých dílech (sochy, obrazy), ale i v praktických předmětech každodenní potřeby (hodiny, nábytek, zrcadlo). Výjevy z Janova života ztvárňovali špičkoví i lidoví umělci nejrůznějšími technikami a z jakýchkoliv myslitelných materiálů.

Za nejstarší vyobrazení sv. Jana Nepomuckého je považován výjev v knize kanovníka Pontana z Breitenfeldu z r. 1602 představující zpověď královny Žofie.

Většina pozdějších soch a obrazů je inspirována Brokoffovou sochou vytvořenou pro Karlův most (dle Rauchmullerova modelu): Kněz v rochetě s pěti hvězdami kolem hlavy, (podle nichž nalezli rybáři ve Vltavě jeho tělo), držící v náručí kříž, případně v ruce jako symbol mučednictví palmovou ratolest. Častými atributy jsou jazyk, staroboleslavské paladium, most, případně chuďas, kterému světec udílí almužnu. V poslední době se objevuje myšlenka, že rozsah evropské civilizace se kryje s místy výskytu uctívání tohoto světce.  

III. zimní refektář

Tento sál byl v době, kdy Kladruby plnily funkci kláštera, užíván jako jídelna, a to hlavně v zimních měsících, protože byl jednou z mála vytápěných místností v konventu. Po založení pivovaru Alfrédem II. v roce 1864 byl sál využíván jako strojovna. Státní statek zde měl sklad sena. Až v 70. letech byla místnost opravena, štukování na stropě bylo zrestaurováno a na podlahu byl položen bulharský mramor.

IV. lapidárium soch M. B. Brauna

V lapidáriu jsou instalovány plastiky ze zámeckého parku ve Valči na Karlovarsku. Byly vytvořeny ve 30. letech 18. století dílnou českého barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna a představují náměty z řecké a římské mytologie a alegorie lidských vlastností.

Pro dceru hraběte z Valče, devatenáctiletou hraběnku, nechal vyhotovit hrabě Špork sousoší na konci lapidária. Představuje apotheózu (nanebevzetí) hraběte Šporka.

V. archiv a knihovna knížecího rodu Windischgrätzů

Knihovna spolu s rodinným archivem dokumentuje starobylost rodu. Hlavními budovateli byli hrabě Mikuláš Windischgrätz a dále pak polní maršál kníže Alfréd I. Windischgrätz. Dnešní empírová podoba knihovního sálu spadá do roku 1936, kdy se panství v Kladrubech ujímá Ludvík Aladár z uherské větve rodu. Kníže ve zcela nové prostoře soustředil knihovní fondy ze zámků ve Štěkni, Vídni, Světcích a Tachově.  

Knihovně věnovali prakticky všichni členové rodu vždy velkou péči, neboť jim sloužila nejen pro reprezentaci, ale i ke studiu. Historie knihovny nám poskytuje a upřesňuje poznatky o vysoce postaveném starém šlechtickém rodu, který je velice zřetelně zapsán do dějin našeho státu.

V knihovních regálech je uloženo na 30 000 svazků knih, map, katalogů a plánů. Ve fondu je také mnoho děl, která mají vztah k rodu Windischgrätzů. Dále pak knihovna dokumentuje literární činnost rodu a uchovává jak rukopisy, tak tištěná díla jeho členů. Knihy jsou psány německy, francouzsky, italsky, anglicky a latinsky. Zahrnují díla filozofická, matematická, církevní historii, teorii práva, militária, cestopisy, geografická díla, encyklopedie i běžnou produkci beletrie počátku 20.století. Fond je zpracován do katalogu, který pak prostřednictvím Knihovny Národního Muzea v Praze slouží odborné veřejnosti.  

V knihovně je umístěna řada obrazů. Jezdecký portrét od významného vídeňského malíře Amerlinga představuje snad nejvýznamnějšího člena knížecí rodiny Alfréda Candida Windischgrätze. Obraz sám má zajímavý osud. Již několikrát se pokusila Marie Kristýna, vévodkyně z Kentu, tento obraz odkoupit. Pravdou je, že v minulých letech byl skutečně převezen do Prahy na ministerstvo kultury a tam restaurován. Ale žádosti vévodkyně z Kentu nebylo nakonec ze strany naší vlády vyhověno. Velká plátna představují významné členy rodu Windischgrätzů.

 

 

Kdy a za kolik

doba prohlídky je 60 minut

trasa je přístupná:

duben, říjen:

soboty a neděle

10.00 - 16.00

květen:

úterý - čtvrtek

13.00 - 16.00

pátek - neděle

10.00 - 16.00

červen - srpen:

úterý - neděle

09.00 - 17.00

září:

úterý - neděle

10.00 - 16.00

Začátky prohlídek každou celou hodinu mimo polední přestávku (12.00 hodin).

vstupné:

základní:

90,- Kč/ 3,50 €

 

zlevněné:

60,- Kč/ 2,50 €

děti do 6 let:

zdarma

 
 

Návštěvní řád

Článek 1 - Návštěvní sezóna

1. Návštěvní sezóna trvá od 1. dubna do 31. října příslušného roku.

2. Objekt je v hlavní návštěvní sezóně přístupný denně mimo pondělí. 

Prohlídky se konají:

v dubnu a říjnu v době od 10:00 do 17:00 hodin jen o sobotách, nedělích, svátcích a pro předem ohlášené výpravy i v ostatní dny, začátek poslední prohlídky je v 17:00 hodin;

v květnu a září v době od 10:00 do 17:00 hodin denně mimo pondělí, začátek poslední prohlídky je v 17:00 hodin;

v červnu - srpnu v době od 9:00 do 17:00 hodin denně mimo pondělí, začátek poslední prohlídky je v 17:00 hodin;

Prohlídka 1. trasy trvá cca 60 minut, prohlídka 2. trasy trvá cca 50 minut.

Polední přestávka se řídí provozními podmínkami objektu a trvá od 11.30 do 12.30 hodin.

3. Areál je v návštěvní sezóně otevřen do 18:00 hodin.

Článek 2 - Organizace návštěvního provozu

1. Volně přístupné prostory objektu a pokladna, u které je uveden čas zahájení první prohlídky, se otevírají v 8.50 hodin.

2. Interval mezi jednotlivými prohlídkami určuje správa památkového objektu, je limitován provozními podmínkami objektu a bezpečností návštěvníků.

3. Prohlídka se koná za vedení průvodce ve skupinách o minimálním počtu 5 osob vč. neplatících dětí do věku 6 let. Méně než pět návštěvníků vyčká zahájení následující prohlídky, která se pak uskuteční bez ohledu na počet zájemců. Pokud zájemci o prohlídku nechtějí vyčkat dalšího termínu prohlídky, nebo pokud při obsazenosti prohlídek vyžadují menší skupinu, než uvedenou v bodě 4., zaplatí vstupné jako při plně obsazené skupině. Velikost skupin vychází z provozních možností objektu a z bezpečnostních hledisek. Výjimky povoluje vedoucí správy památkového objektu.

4. Počet návštěvníků ve skupině činí max. 45 osob.

5. Hromadným výpravám i jednotlivcům lze zajistit rezervování prohlídky. Podmínkou je předem dohodnout písemně, telefonicky nebo e-mailem se správou památkového objektu přesný den a čas zahájení prohlídky. Neohlásí-li se objednaná výprava alespoň 15 minut před sjednanou dobou prohlídky u pokladny objektu, ztrácí právo na rezervovanou prohlídku.

Článek 3 - Vstupné

1. Za prohlídku zpřístupněných částí objektu se platí vstupné předem. Vstupné je stanoveno cenovým výměrem platným pro příslušný rok a vydaným Národním památkovým ústavem, územní odborné pracoviště v Plzni. Výměr je k nahlédnutí u pokladny a v kanceláři správy památkového objektu. Zakoupením vstupenky se návštěvník zavazuje respektovat návštěvní řád a pokyny zaměstnanců památkového objektu.

2. Po zaplacení vstupného obdrží návštěvník vstupenku (vedoucí skupiny hromadnou vstupenku) s vyznačením času pro jednu určitou prohlídku.

3. Platnost vstupenky propadá, nedostaví-li se návštěvník včas k zahájení prohlídky. Zakoupené vstupenky již nelze vrátit.

4. Návštěvníci jsou povinni prokázat se vstupenkou při vstupu na prohlídkovou trasu, uschovat ji po celou dobu prohlídky a na požádání ji znovu předložit.

5. Snížené vstupné platí pro děti od 6 do 15 let, studenty po předložení platného průkazu, invalidy ZTP a ZTP/P. Seniorům po dosažení věku 65 let budou slevy poskytovány po předložení platného průkazu totožnosti.

6. Vstupné za dítě do 6 let věku se neplatí. Nárok na bezplatný vstup sítěte do 6 let může uplatnit i dospělý, který zaplatil snížené vstupné (senioři, studenti do 26 let atp.).

7. U hromadných návštěv dětí mladších 6 let (mateřské školy, školy v přírodě atd.) bude za osobu účtován paušální poplatek, jehož výši určuje platný cenový výměr.

Článek 4 - Prohlídka kulturní památky

1. Děti ve věku do 15 let mají do památkových objektů povolen vstup jen v doprovodu dospělých, kteří odpovídají za soulad jejich chování s požadavky návštěvního řádu

2. Odpovědnost správy památkového objektu za případné škody vzniklé návštěvníkům se řídí obecně závaznými předpisy.

3. Je zakázáno opouštět vymezené cesty v areálu objektu.

Článek 5 - Ochrana kulturních památek a bezpečnost sbírek

1. Návštěvníci jsou povinni uposlechnou pokynů pracovníků objektu. Při neuposlechnutí pokynu nebo příkazu vydaného v zájmu bezpečnosti návštěvníků, ochrany objektu a sbírek bude návštěvník z objektu vykázán bez náhrady vstupného a jeho povinností je objekt neprodleně opustit. Kromě toho se návštěvník vystavuje nebezpečí postihu podle obecně závazných předpisů.

2. Osobám důvodně podezřelým z opilosti či požití drog je přístup do objektu zakázán.

3. Návštěvníci nesmí vstupovat do instalovaných interiérů se zavazadly, deštníky, kabelami a živými zvířaty.

4. Vstup do objektu není povolen návštěvníkům v silně znečištěném, nedostatečném nebo nevhodném oděvu

5. V okamžiku zjištění ztráty či poškození umělecko - historických předmětů během prohlídky jsou všichni návštěvníci, kteří se v tu dobu nacházejí v prostorách památkového objektu, povinni podrobit se veškerým bezpečnostním opatřením (případně i osobní prohlídce, provedené příslušníky Policie ČR).

6. Je zakázáno jakkoliv poškozovat a ohrožovat objekt, jeho sbírky, park, zahradu i jiný národní majetek v areálu objektu. Zejména je zakázáno:

a) dotýkat se stěn a vystavených předmětů, psát nebo malovat po zdech a stěnách, rýt do nich nebo je jakkoli poškozovat

b) opouštět vymezenou trasu a vzdalovat se při výkladu od průvodce a prováděné skupiny

c) rušit hlukem (hovorem, hudbou, zpěvem, používáním mobilních telefonů a tranzistorových přijímačů, hlasitými projevy a podobnou činností) výklad průvodce nebo fotografováním s bleskem a stativem ztěžovat návštěvníkům prohlídku. Nedodržení této podmínky může být důvodem k vykázání z prohlídky bez náhrady vstupného.

d) kouřit v prostorách celého objektu (mimo vyhrazených prostorů), manipulovat s otevřeným ohněm a světlem v celém areálu objektu.

e) jist, pít a žvýkat žvýkačky v interiéru, vstupovat do něj se zmrzlinou, nápoji atd.

f) vhazovat cokoli do kašen a fontán, trhat květiny, sbírat plody, lámat větve stromů a keřů, chodit po trávnících a mimo vyznačené cesty, plašit zvěř a ptactvo, tábořit v areálu objektu, zahradách, vylepovat zde plakáty a jinak narušovat klid a pořádek.

g) jezdit vozidly a jízdními koly v areálu objektu (kromě vozíků pro tělesně postižené a dětských kočárků) a parkovat motorovými vozidly mimo vyhrazené prostory. Jízdní kola lze v objektu odkládat výhradně jen tam, kde jsou zřízeny k tomu určené úschovny kol.

h) krmit zvířata chovaná v hradních příkopech a parcích

i) volný pohyb psů a jiných zvířat v areálu není povolen, jejich přístup do expozic je zakázán.

7. V interiérech objektů či případně dalších vyznačených prostorách je fotografování, filmování a pořizování jiné dokumentace povoleno bez užití blesku a stativu po zaplacení poplatku předem dle platného cenového výměru. Pro vědecké, dokumentační, propagační a jiné účely povoluje výjimku na základě písemné žádosti Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni.

8. Za porušení návštěvního řádu a za způsobené škody odpovídá návštěvník správě památkového objektu.

9. Výjimku z návštěvního řádu může ve zdůvodněných případech povolit správa památkového objektu.

Článek 6 - Závěrečná ustanovení

1. Přání, pochvaly, stížnosti a připomínky mohou návštěvníci uplatnit písemně přímo na objektu do knihy přání a stížností, která jim bude na požádání vedoucím správy památkového objektu předložena. Kromě toho má návštěvník možnost obrátit se ústně, písemně či telefonicky na Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni.

2. Tento návštěvní řád nabývá účinnosti dnem 1. května 2007 a současně se ruší dosavadní řád, platný od 1. března 2005.

 

Klášter Kladruby  -  349 61 Kladruby u Stříbra  -  tel./fax.: 374 631 773  -  e-mail: kladruby@mybox.cz