ÚVOD       HISTORIE       PROHLÍDKY       KULTURA       FOTOGRAFIE       KKOS       OKOLÍ       INDEX

 

Historie kladrubského kláštera

Kladrubský benediktinský klášter vznikl v krajině řídce osídlené slovanským obyvatelstvem r. 1115. Jeho zakladatel kníže Vladislav I. jej současně vybavil hojným majetkem zejména v trojúhelníku mezi Mží, Úhlavkou a hraničním hvozdem, ale i v ostatních částech země.

K prvním českým mnichům se zakrátko připojila i misie z nedalekého Zwiefaltenu, s nímž byly udržovány čilé styky i později, když Češi znovu nabyli v Kladrubech převahy. Klášter se stal několikrát místem diplomatických jednání - například v r. 1219, v době vrcholícího zápasu české církve o vymanění z područí světských feudálů, se zde sešel Přemysl I. se zástupci kurie.

Původně románský kostel byl přestavěn s použitím gotických prvků a vysvěcen r. 1233 za přítomnosti krále Václava I. Někdy kolem r. 1233, za opata Reinera, vznikla v předklášteří, asi při nynějším hřbitově, ves Kladruby (staré Kladruby). Klášterní statky se v té době stále rozšiřovaly a zároveň se cílevědomou činností, v níž vynikl například obratný opat Reiner (1233 - 1275?), soustřeďovaly co možná nejblíže ke Kladrubům. Nová privilegia stejně jako hledání a využívání nových metod hospodaření i vzrůst Kladrub, povýšených v této době na městečko, napomáhaly vzestupu moci a významu Kláštera ve druhé polovině 14. století. Kladrubský opat tehdy disponoval úctyhodným počtem 128 vesnic pod správou tří proboštství v Kladrubech, Touškově a Přešticích. Klášter nejednou hostil i císaře Karla IV.

Brzy se však staly Kladruby průsečíkem, v němž se střetly zájmy nejvyšších hodnostářů země tak intenzivně, že se postavení kláštera otřásalo v samých základech. Václav IV. se rozhodl oslabit jednoho ze svých nejzavilejších domácích protivníků, pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, zřízením nového biskupství, jež mělo získat statky dosavadního kláštera. Královi odpůrci však r. 1393, po smrti kladrubského opata Racka, zmařili panovníkův záměr rychlou volbou nového opata, jehož arcibiskupský vikář Jan z Pomuka neprodleně schválil. Ostrá vnitropolitická zápletka, která kolem celé záležitosti vznikla, přivedla arcibiskupa do vyhnanství, Jana z Pomuku pak na mučidla a nakonec na dno Vltavy, kam byl královskými věrnými již polomrtvý svržen z Karlova mostu.

 Husitské revoluční hnutí znamenalo pro klášter nejprve jen majetkové ztráty, když musel finančně vypomáhat císaři Zikmundovi. Roku 1421 však snad alespoň zčásti opevněný kladrubský klášter, jehož mniši včas uprchli i s nejcennějším majetkem do Řezna, dobyl Jan Žižka z Trocnova. Kladrubští benediktini se pak několikrát vraceli a znovu utíkali, ale nemohli zabránit zabrání nemovitého majetku okolní šlechtou, a to jak podobojí tak i katolickou. Téměř do konce 15. století trvalo zastavování i prodávání vlastních statků, komplikované i zpustošením kláštera při boji panské jednoty a křižáků proti králi Jiřímu z Poděbrad v roce 1467.

Situace se zlepšovala jen pomalu. Koncem 15. století se projevilo jisté oživení hospodářského ruchu na panství, kde byly objeveny a otevřeny doly, začalo se v nevelkém měřítku s rybníkářstvím a znovu se rozmáhala městečka Touškov a Kladruby. Vzestup kláštera, který se navenek projevil i nákladnou opravou chrámu P. Marie (znovu vysvěcen r. 1504) a diplomatickou aktivitou, však netrval dlouho. Pozice kláštera zůstávaly přece jen příliš labilní a ani poměrně schopní opati nedokázali úspěšně čelit řadě nepříznivých událostí. Velký požár r. 1590, při němž lehly popelem všechny klášterní budovy, předčasné abdikace opatů, neustálé vnitřní spory a vizitace jen dotvrzují,že 16. století zde nebylo obdobím idylického vývoje.

  Třicetiletá válka znamenala několikeré dobývání a olupování kláštera i městečka oběma stranami. Klášter však dokázal využít poválečné konjunktury katolické církve k poměrně brzkému zacelení největších ztrát (v polovině 17. století měl 2 městečka a 28 celých vsí) a mohl již r. 1653 provést rozsáhlejší opravy chrámu P. Marie. Při nich byl otevřen hrob zakladatele kláštera knížete Vladislava I. a jeho ostatky přeneseny k oltáři v křížové lodi, odkud pak byly při přestavbě r. 1728 znovu přemístěny k hlavnímu oltáři.

  Roku 1670 byla dokončena velká rekonstrukce konventní budovy, v letech 1664 - 1670 byla postavena stará prelatura. Již předtím, r. 1658, se klášter stal poutním místem. Konec 17. a první polovina 18. století znamenají pak vrchol v historii kladrubského kláštera, který se tehdy trvale a vskutku reprezentativně zapsal do obrazu krajiny i  dějin naší architektury. Představuje však i vstup do závěrečného stadia, do období posledních tzv. velkých opatů a budovatelů kláštera, Maura Fintzguta, Josefa Siebera a Amanda Streera.

  Znovuzískáním přeštického statku r. 1705 a dalšími drobnými koupěmi byla v podstatě dokončena obnova klášterního majetku a vytvořeny hmotné předpoklady tohoto vyvrcholení. Roku 1712 se klášter mohl pustit do velkolepé přestavby svého chrámu, spojené se jménem vynikajícího barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho Aichla. Přestavba skončila v roce 1726. V Kladrubech dosáhl své české kulminace architektonický styl nazývaný barokní gotikou a reprezentovaný především Santinim

Kladrubský chrám P.Marie, jeden z největších v Čechách vůbec, byl dostavěn a vysvěcen r. 1726 a výstavba klášterního areálu pokračovala ihned dál budováním nového konventu a nové prelatury. Jeho projektantem byl snad Kilián Ignác Dienzenhofer, do r. 1739 byla dohotovena dvě křídla, severní a jižní, a do konventu byli uvedeni mniši. Celek byl dokončen do r. 1770. Činnost jmenovaných velkých opatů se ovšem projevovala i jinak. Podařilo se jim stabilizovat poměry na klášterních statcích a intenzivně na nich rozvíjet vrchnostenské podnikání, upevnit pořádek a kázeň v klášteře, podstatně zvýšit hodnotu klášterní knihovny, podpořit prestiž konventu koupí ostatků svatých a uměleckých děl i získáváním dalších privilegií. Stát směřující k osvícenskému způsobu vlády však stále častěji zasahoval do klášterních pravomocí, stále častěji se objevovaly náznaky, že stejně jako byly rozpuštěny celé řády a likvidovány jednotlivé kláštery, bude pravděpodobně zrušen i kladrubský benediktinský konvent. K tomuto kroku přistoupil císař Josef II. roku 1785, dva roky po smrti Amanda Streera, jenž již neměl nástupce. Klášterní mobiliář byl většinou rozprodán v dražbě, mniši se rozešli a panství, tvořené 38 vesnicemi, 15 dvory a 9 mlýny, spravoval náboženský fond. Stavební objekty byly využity r. 1798 jako vojenský špitál, v němž krátce žili  mimo jiné i mniši trapisté z Francie, než odešli dál do Ruska, r. 1800 v nich bylo ubytováno vojsko, pak opět zřízena nemocnice, znovu kasárna a r. 1818 invalidovna.

  Roku 1825 koupil  kladrubský klášter v dražbě polní maršál, kníže Alfréd I. Windischgrätz i s panstvím o rozloze více než 18200 jiter s 23 vesnicemi koupil za 275500 zlatých konvenční měny. Zaplatil však sotva polovinu této částky, zbytek mu byl odpuštěn za zásluhy o rakouskou monarchii. Tuto věrnost osvědčil Windischgrätz zejména r. 1848 nekompromisním postupem proti pražským, vídeňským i uherským povstalcům. Jinak se Windischgrätzové o Kladruby mnoho nestarali, neboť jejich hlavním panstvím a sídlem byl nedaleký Tachov. V někdejším konventu zřídili r. 1864 dokonce pivovar a chrám P. Marie ponechávali svému osudu. Situace se však změnila po r. 1918, kdy Windischgrätzové pozemkovou reformou a pak i vymřením hlavní větve a rozdělením statků ztratili Tachov. Nový majitel Aladár Windischgrätz se nastěhoval do Kladrub a soustředil zde rozsáhlou knihovnu i rodinný archív. Windischgrätzům patřily Kladruby až do roku 1945, kdy se staly majetkem státu.

  V roce 1945 proběhla konfiskace majetku na základě dekretu prezidenta republiky. Na konfiskátu, který byl spravován Ministerstvem zemědělství a Národním pozemkovým fondem, hospodařily Československé státní statky a Československé státní lesy. Od roku 1946 bylo jednáno o přidělení klášterního majetku řádu Benediktinů, byl vydán přidělovací dekret, ale Benediktini majetek nepřebrali. V roce 1948 přešel majetek pod správu Národní kulturní komise v Praze. Po roce 1960 vzniklo ředitelství státního statku přímo v Kladrubech v klášterním areálu a pokračovala tak celková devastace. V roce 1967 přebralo do své správy kladrubský klášter Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Plzni (současný Národní památkový ústav) a klášter začal sloužit návštěvnické veřejnosti. Od počátku 70. let zde probíhají rozsáhlé rekonstrukce klášterního areálu, nejvíce však po roce 1989 za velké finanční podpory ze strany státu, ale také různých jiných organizací, např. program Phare při Evropské Unii atd.

 

Chronologický přehled dějin kláštera

1115

založení kláštera Vladislavem I.

1115-1219

stavba románského kláštera v několika etapách

1125

uložení ostatků Vladislava I. v kostele Nanebevzetí P. Marie

1130-1233

stavba románské baziliky ve dvou etapách (druhá začíná 1197)

1233

vysvěcení klášterního kostela a kaple Všech svatých (za opata Reinhera v přítomnosti Václava I.)

1279

vyplenění kláštera

1306-1318

oprava kláštera

1350-1360

opravy a úpravy kláštera, zřízení opevnění

1360-1380

zrušení apsid a výstavba gotického závěru kostela

1370

vrcholně gotická přestavba kaple Všech svatých

1421

dobytí kláštera husity a jeho vyplenění (za opata Martina Bubna)

1435

návrat mnichů do kláštera

1486-1504

oprava kostela (za opata Jana)

1500

oprava klášterních budov

1504

znovuvysvěcení kostela světícím biskupem Peterem von Krafft z Řezna

1540-1561

oprava kláštera, vznik renesanční části školy

1557

vyplenění kláštera franckými vojáky

1590

velký požár kláštera (mniši ubytováni v Kladrubech)

1598

oprava zaklenutí kostela, oprava klášterních budov, vložení pozdně renesančních kleneb v přízemí školy

1620

vyplenění kláštera německými vojsky

^

1624

vyplenění

1641

vyplenění

1641

raně barokní oprava školy, její prodloužení na severní straně

1645

vyplenění

1648

vyplenění

1653

přenesení ostatků Vladislava I. do nového hrobu u oltáře sv. Kříže

1664-1670

raně barokní přestavba starého konventu, úprava sakristie, úprava kaple Všech svatých, zřízení krypty pod sakristií

1700-1705

novostavba nové prelatury

1705-1708

stavba stájí

1712-1726

přestavba kostela Nanebevzetí P. Marie Janem B. Santinim

14.8.1716

postavena do výklenku na západním průčelí socha P. Marie

1720

nerealizovaný Santiniho plán na budovu nového konventu (Santini zemřel 1723)

15.9.1726

postavena socha P. Marie na nový hlavní oltář

15.12.1726

slavnostní vysvěcení kostela

12.4.1728

přenesení ostatků Vladislava I. pod mramorový náhrobek v kněžišti

1728

požár starého konventu a jižního křídla staré prelatury, snesení pater věžičky

1729

zahájení stavby nového konventu zřejmě dle návrhu K. I. Dienzenhofera

1731

přivezeny z Prahy ostatky sv. Victoriana a sv. Aurelie

1733

dokončení východního křídla nového konventu

^

1739

dokončena severního a jižního křídla nového konventu  a jeho vysvěcení (13.7. sem uvedeni mniši)

1740

novostavba na místě západního křídla starého konventu

1740-1750

úprava v 1. patře školy (velký sál), stavba zahradnického domku, zřízení barokní zahrady

1775

dokončení výzdoby a výbavy nového konventu, poslední etapa barokní výzdoby kostela

1785

zrušení kláštera Josefem II.

7.4.1786

poslední kněží opustili klášter

1798

 z konventu zřízena vojenská nemocnice

1800

úprava v 1. patře severní části školy

1802-1818

konvent slouží jako kasárna

1815

při kostele zřízena expositura

1818

přeměna kasáren na invalidovnu

1825

úpravy úřednických bytů v prelatuře

1825

celé panství prodáno knížeti Alfredu I. Windischgrätzovi

1863-1864

úprava jižního křídla nového konventu na pivovar

1864

úprava dispozice v patře západního křídla (zazdívky, příčky)

1865

poškození fasád kostela

1867-1870

stavba pivovarských sklepů před jižním křídlem nového konventu

1872

zrušení saly terreny a její úprava na dílnu

1872-1873

výstavba humna pivovaru v místě původního rajského dvora, úprava severního křídla nového konventu pro pivovar

1874-1886

úprava krypty na rodinnou hrobku Windischgrätzů (zřízení schodiště z kaple Všech svatých, nová klenba krypty, nová podlaha v sakristii)

1874

při kostele zřízena fara

^

1875

velký požár nového konventu (nejvíce střech)

1878

úprava úřednických bytů v prelatuře

1880

předělení domácí konventní kaple příčkami a stropy na byty

1897

zavedení elektřiny

1899-1900

úprava východního křídla nového konventu na pivovar

1905

výmalba kostela

1913

výmalba kostela

1933

zrušení pivovaru

1934

oprava kostela

1936

úprava východního křídla nového konventu na knihovnu

1938

oprava střechy klášterního kostela

1938

obsazení kláštera německými vojenskými oddíly

1945

v klášteře ubytován německý štáb generála Weissenbergera

1945

objekt vyvlastněn státem na základě "dekretů prezidenta republiky"

1945

jako správce v klášteře zůstává komorník A. Windischgrätze pan Myšák (počátky provázení v kostele)

1946

jednání o přidělení klášterního majetku řádu Benediktinů (Benediktini majetek nepřebrali)

1948

správa Národní kulturní komise v Praze

^

1953

zpřístupnění kostela veřejnosti - provádí pan František Sysel, správce kláštera

do 1960

využívání některých budov kláštera státním statkem (sklady obilí, ustájení tuberkulózního skotu, kanceláře) a státními lesy (kanceláře)

1960

zrušení okresu Stříbro a vznik Tachovského okresu, reorganizace st. statku a postupná likvidace provozů v objektu kláštera

1967

klášter přechází pod správu Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Plzni

1970

začínají postupné rekonstrukce klášterního areálu

1978-1979

zpřístupnění prostor zimního refektáře, sakristie a ambitové chodby

1979

pietní ošetření 190 ostatků mnichů v rakvích, které byly před 100 lety vystěhovány Alfrédem II.

1991

odcizena socha P. Marie z kostela

1992

socha P. Marie nalezena v Plzni, zavěšena ve staré studni

1993

neprošel návrh na zařazení kostela Nanebevzetí Panny Marie mezi stavby světového kulturního dědictví UNESCO

1998

zpřístupnění knihovny rodu Windischgrätzů

1998-1999

rekonstrukce vnějšího pláště kostela za přispění programu EU Phare

2000

otevření unikátní expozice sv. Jana Nepomuckého a reinstalace opatského bytu ve staré prelatuře

2000

začátek spolupráce s Benediktinským arciopatstvím v Břevnově - symbolický "návrat benediktinů"

2002

reinstalace interiéru zimního refektáře

31.8.2003

požár oltáře sv. Benedikta v kostele Nanebevzetí Panny Marie 

^

2004

začátek oprav a obnovy střech  nového konventu (jižního, západního a severního křídla) z prostředků Ministerstva kultury

2006

oprava krovu a krytiny latinské školy z programu PZAD

2006

dokončení oprav a obnovy střech nového konventu

2007

začátek oprav fasád rajského dvora nového konventu

27.10.2009

podání žádosti o podporu z IOP pro projekt "Klášter Kladruby - památkový objekt a živá kultura"

11.5.2010

zamítnutí žádosti projektu "Klášter Kladruby - památkový objekt a živá kultura" z důvodu nedostatku financí v programu

2010

začátek oprav fasády hlavního východního průčelí nového konventu

14.7.2011

podání žádosti o podporu z OPŽP na projekt "Sadovnické úpravy vybraných ploch v areálu kláštera Kladruby u Stříbra, část A"

2011

dokončení oprav fasád rajského dvora nového konventu a hlavního východního průčelí

 

Klášter Kladruby  -  349 61 Kladruby u Stříbra  -  tel./fax.: 374 631 773  -  e-mail: kladruby@mybox.cz